Peklo Náchod |

Publikováno: 30. 05. 2019

Doba čtení: 1 minuta

Stezky pro cyklisty i pro pěší

Vezměte kola, partu přátel a společně se vydejte na projížďku místními stezkami pro cyklisty. Jednou z nejoblíbenějších je Jiráskova stezka, která vede podél proudu řeky Olešenky až k zřícenině hradu Frymburk. Nebo se můžete rozhodnout otočit téměř o 180° a vyrazit na druhou stranu po pět kilometrů dlouhé stezce, která vás dovede až do Nového Města nad Metují.

Bartoňova útulna

Po dlouhé a vyčerpávající túře, přijde vždy vhod něco dobrého na zub. Rozhodně byste měli navštívit restauraci Bartoňova útulna, jejíž výzdoba je zaměřena na motivy pekla a má v „meníčku” spoustu čertovských pochutin. Tato restaurace, tu ale nebyla vždycky. Původně na jejím místě stál starý mlýn, jenž nesl jméno Pekelec. Pan Bartoň ho v roce 1912 nechal přestavět na restauraci pro turisty dle návrhů architekta Dušana Jurkoviče.

Pekelský mlýn byl tu odedávna, paměti o něm šly daleko do věků. Stavení jeho, jak nyní bylo, z polovice ode dřeva, stálo tu v té podobě od nepaměti, majíc šindelovou střechu hřebenatou, tak že pod ní dost bylo místa na podkrovní, úhlednou světničku, jejíž dvě nevelká okna, zasazená u vysokou lomenici, poskytovala utěšený rozhled po řece a dolině. ^[1]

Ženichův hrob

Představitel realismu, politik, dramatik a prozaik, to všechno byl Alois Jirásek. Tento spisovatel si Peklo oblíbil natolik, že se jím nechal inspirovat v povídce „V Pekle“. Kamenný pomník Ženichův hrob, jenž je v povídce zmiňován, slouží jako upomínka tohoto příběhu.

Vojáci viděli porostlé vrchy, hlubokou dolinu, a nikde ani člověka. U Olešenky nedaleko od jejího vtoku do řeky bělalo se stavení mezi olšemi, a odtud ozýval se klapot kol. „To je mlýn!“ určil Sekota. „To je pevnost, kterou obsadíme!“ Stěhula se divně usmál. „Jak že to jmenovali, Pelíšku?“ ptal se desátník. Mladý voják rozhlížel se zrakem vyjasněným. ‘Peklo.‘ ^[2]